Pohybové vzorce I. (Chůze)
Seriál o pohybových vzorcích I.
Chůze
Začneme nejdůležitějším pohybem a tím je chůze. Jedná se o seskupení zkoordinovaných pohybů končetin, které
První opravdové pohyby v životě jsou většinou formy rotace. Mimino se otačí a snaží se dostat do pozice "na čtyři". Následně přichází nejdůležitější pohyb, chůze. Začínáme lézt po čtyřech. Postupem času sílíme a rosteme a dokážeme se postavit na dolní končetiny.
Zdůraznil bych, že za chůzi je povážováno i lezení po čtyřech. Wikipedia a některé publikace uvádějí jen chůzi po dolních končetinách. Toto bych uvedl jako chybný údaj.
Než se začneme bavit o tom, kolik toho máme denně nachodit, kolik kroků je přibližně potřeba pro vitalitu, kolik kilometrů bychom měli nachodit a jak rychle, se koukneme do anatomie. Stavba kostry těla člověka je většině lidí známá, ale stavbu kostry primáta, u nás šimpanz, už mnoho z nás nezná.
Porovnáme si spodní část lidského těla s tělem primáta.
Rád bych se zaměřil na klenbu chodidla. Člověk má sklenutou strukturu chodidla, má příčnou a podelnou klenbu oproti primátovi, který má chodidlo úplně ploché.
Klouby, nebo lépe kloubní plochy jsou u člověka zvětšené a ploché.
Kost stehení je prodloužená a zesílená. Pánev je krátká a široká.
Křížová kost má tvar mísy, je široká.
Ke stavbě svalů bych jen zdůraznil, že primáti mají delší a větší svaly zadní stehení . Člověk má silnější sval hýžďový, a hlavně silnější a větší sval lýtkový.
To bylo něco málo ze srovnání anatomie člověka a primáta.
Člověk (od 1-2roku života) se tedy postupem vývoje vzpřímil a začal pro chůzi používat jen dolní končetiny. O chůzi po dvou si přečteme příště.
